Příběh:
Zase to tu bylo. Ten neodbytný pocit, že se něco děje, že něco není tak jak by mělo být. V posledních dnech ji právě tento podivný pocit budil stále častěji a věděla, že není sama, že i ostatní cítí, že se blíží něco velkého. Chvíli se snažila ve tmě kolem rozlišit alespoň siluety svých přátel, ale její smysly nebyly ještě dostatečně vycvičené, aby to mohla zvládnout. A protože nic nenasvědčovalo tomu, že by je něco bezprostředně ohrožovalo, tak po několika okamžicích opět zavřela oči a snažila se usnout. Místo toho se jí však hlavou začaly honit vzpomínky na události nedávno minulé.
Není tomu tak dlouho, co jsou na cestách hledajíc svůj klid a poslání. Jen třikrát Měsíc došel konce svého putování a přesto se jim to všem zdá býti celou věčností. Jako by to bylo už před dlouhými lety, kdy ji jedna stařena seznámila s milou dívkou Lulu a v ten den se započal psát jejich příběh. Několik málo dní poté potkali v podzemní části mrtvého města mladíka, který si říkal Muzzy a jejich cesty se již nerozdělili. Ba naopak, po nějaké době po jeho příchodu posílil jejich řady i Muzzyho kamarád Danny. A v této sestavě putují už dlouhé týdny.
Když došly její myšlenky až sem, dopadl na planinu kde nocovali první měsíční paprsek a Marianna s úlevou zjistila, že všichni její přátelé v klidu oddechují a konečně usnula také. Nikdo z nich netušil, že hvězdné nebe nad jejich hlavami pomalu vkládá do jejich myšlenek neklid. Je třeba, aby tahle čtveřice pokračovala v cestě, aby hledala, protože ve hvězdách jsou vepsány jejich velké činy a čeká je ještě dlouhá cesta plná nesnází. Nesmí ustrnout. Tak je to psáno ve hvězdách a tak to také bude, proto právě hvězdy je za chvíli probudí a poženou je na jejich cestě dál, aby naplnili své poslání. Snad časem najdou více přátel a všichni společně budou putovat na své cestě za lepším světem - tam, kam je hvězdy povedou...